I když je v dnešní době v ateistických Čechách v období adventu všude plno spíše obrázků dárků, svítících hvězd a santaclausovských čepic, je snad ještě většině z nás vryt do podvědomí tradiční vánoční výjev z chléva s jeslemi, v nichž je položen malý Ježíšek, na nějž dýchají vůl a osel, kolem jeslí klečí svatý Josef s Pannou Marií a klání se králové, nebo pastýři se svými dary.
Scéna známá nejvíc z vánočních betlémů a českého středověkého malířství odkazuje na Lukášovo evangelium. V něm se ovšem dočteme pouze to, že byl novorozenec položen do jeslí, protože pro svatou rodinu nebylo pod střechou místo. Kde se však jesle nacházely, evangelium dále nerozvádí. Často zobrazovaná stáj je tedy logickým vývodem. Někdy bývá scéna situována do jeskyně, o níž se hovoří zase v apokryfních textech Pseudo-Matoušova a Pseoudo-Jakubova evangelia. Tato varianta je však častější v pravoslavném umění. Vola s Oslem zmiňuje pouze Pseudo-Matoušovo evangelium a další apokryfní text Tomášova protoevangelia zase krátce hovoří o přítomnosti pastýřů. Scéna zvěstování narození Krista andělem, která bývá k výjevu též připojována, se zase též opírá o evangelium Lukášovo. A o příchodu mudrců z východu nám referuje (neapokryfní) Matouš. Jejich počet zde však není nijak specifikován, ale byl později odvozen z množství přinesených darů na tři.
Další změny scény Kristova narození přináší Svatá Brigita Švédská. Dle jejího vidění, které obdržela po navštívení Betléma v roce 1370, Panna Maria před porodem poklekla k modlitbě, rozpustila své dlouhé zlaté vlasy a sňala svůj bílý plášť na zem. V těchto výjevech, které se označují jako Klanění Panny Marie, klečí obvykle bíle oděná před malým Ježíškem, který zářící leží na zemi. Vedle pak stojí svatý Josef s hořící svící, jejíž svit zastiňuje zář svatého dítěte.