Před příchodem miminka je potřeba se zamyslet trochu více do budoucnosti. Nejde jen o zřízení dětského pokoje, případně vhodné umístění postýlky v manželské ložnici, přebalovacího pultu v koupelně atp., ale vůbec o výhled na pár let dopředu, aby bylo vaše dítě v bezpečí a cítilo se doma dobře. Ráda se s vámi podělím o své zkušenosti.
My jsme jako první místo hranatého stolu pořídili stůl kulatý. Přišlo nám to smysluplnější než lepit různé plastové růžky (které na nějakých kusech nábytku stejně máme, třeba na novinovém stojanu).
A samozřejmostí je nedávat žádný ubrus.
Rychle přišla na řadu čtvercová pěnová podlaha, abychom mohli trénovat polohu na bříšku jinde než na studené podlaze. K tomu jsme ještě měli patchworkovou deku.
A je lepší zbavit se prahů. O nic se tak dobře nezakopává. Dají se nahradit hladkými prahovými lištami.
Ohrádka kolem topidla, v našem případě dřevěná s vnitřními plechy, se ukázala být nedocenitelná.
Udělali jsme i ohrádku s dvířky kolem našeho spacího letiště; tam měly děti větší „výběh“ než ve své postýlce.
Prodávají se i různé zábrany na dvířka od lednice, trouby; zábrany na schody, šuplíky; záslepky do zásuvek, zarážky do dveří a oken atp. Tyto bezpečnostní prvky jsou na zvážení každého rodiče, my jich doma máme minimum, protože žijeme vcelku na přehledném prostoru bez schodů a dokážeme to uhlídat.
Všechny věci, které se nám zdály být potenciálně choulostivé, jsme přendali do „vyšších pater“.
Zdi v dolních částech jsme opatřili samolepicí kreslící tapetou, zrcadlovou fólií, někde máme i bílou tabuli. Děti se tím úžasně zabaví, jsou šťastné a vy se neděsíte každého čmárance na zdech nově vymalovaného pokoje; spokojení jsou všichni.
Koupili jsme ikoše s výkyvnými víky, kam se ti nejmenší z nás můžou učit vyhazovat odpadky tak, že si přitom neublíží.
A na závěr jednu radu: na hračky je podle mého názoru nejlepší pár velkých látkových košů a krabic. Třeba krabice se sedátkem. Anebo plastový kontejner. Ale raději bez koleček. Modří už vědí.