Zvířata mám moc ráda a nevím co bych dělala, kdybych se nemohla denně pomazlit se zvířetem. Víte, celý život jsem vyrůstala na vesnici, kde bylo opravdu moc zvířat, takže je logické, že pro mě zvířata pro mě byla jako něco úplně normálního. Měla jsem za to, že zvíře má být opravdu v každém domě nebo bytě. Ale později jsme se dozvěděla, že je tomu naprosto jinak a že to není ani pravda. Jsou totiž taky takové lidé, kteří o zvířeti doma nechtějí ani slyšet. No, vážení, byla jsme naprosto v šoku! jak někdo nemůže mít rád zvířata? To přeci není možné! Ale zase jsem přemýšlela, jestli nějakého takového člověk znám, co nemá rád zvířata.
A světe div se, žádného takového neznám. A díky bohu za to. A nevím, jak bych se pak tomu člověku chovala, kdybych ho znala a pak ho potakala. Já se budu nyní tento rok stěhovat do velkého města do bytu. Sice tam nemohu mít koně nebo slepice, co jsem měla na vesnici, ale za to toužím po tom, abych tam mohla mít dva malé pejsky. Ti byli vždycky můj sen. A chtěla jsme mít dva malé pudlíky, kteří mi boudu oporou nebo se ke mně přitulí, když mi bude smutno.
Víte, nejsem moc ráda, když jsme sama. Mám ráda to, že když přijdu domů, tak na mě někdo čeká. zatím nemám žádného partnera, takže si nemohu vyskakovat. Stejně jsme ale chtěla být ještě rok sama, abych si utřídila myšlenky, abych věděla, co bych chtěla dál v životě dělat a jak se životem dál naložím. Stále si totiž nejsem jistá, jestli zůstanu ve městě a spokojím se jen s malými psy nebo jestli se nevrátím zpět na vesnici, kde je můj ráj. Kde mohu mít hodně zvířat včetně mých milovaných slepic. A jak jste na tom vy? Žijete nejraději život takový, kde je vám dobře se zvířaty nebo raději dáte přednost klidnému životu ve městě, kde nemáte závazky vůči zvířatům? Je mnoho lidí a mnoho názorů na zvířata.
